Věnováno Ráchel

Tak hele. Jsi fajn, ale snadno ochočitelná a prázdná, umíš se jen uculovat a tvoje osobnost není ničím víc než jen shlukem dívčích přetvářek, okouzlujících, ale bezvýznamných, bez podstaty. Život, milá Ráchel, chce víc pozorování a promýšlení, než si vůbec dokážeš představit." Říká v duchu Charles Highway "starší ženě", jejíž svedení má být jedním z mezníků jeho dospívání. "Já? Já jsem nevyzpytatelný, vypočítavý, posedlý sám sebou - vlastně téměř šílený: já jsem ten druhý extrém: já se nehodlám vydat na pospas svojí vlastní spontánnosti." S jakou samolibostí, cynismem a ironií plánuje její dobývání, líčí své sexuální dovednosti, hovoří o literatuře a komentuje všechno kolem sebe, se dozvídáme z poznámek věnovaných Ráchel, které v předvečer svých dvacátých narozenin zařazuje do pečlivě vedené kartotéky právě končícího mládí.